Svatá Barbora, patronka havířů



Svatá Barbora

Kateřina, později svatá Barbora, byla pravděpodobně dcerou pohanského obchodníka a žila s rodinou v Nikomedii. Když její otec zjistil, že věří v Krista, nechal ji zavřít do věže. Kateřině se povedlo utéci. Utíkala až ke skále. Ta prý před ní otevřela a Kateřinu schovala. Otec ji přeci jen zradou od skály odvedl a předal soudu. Kateřinu pak mučili a nechali popravit. Její vlastní otec prý uťal Kateřině hlavu. Psal se rok 240 či 306.
Svatá Barbora se později stala patronkou havířů, dělostřelců, ohněstrůjců, hasičů, tunelářů a ochránkyní věží.
Od 14.století patřila Barbora k neoblíbenějším a k nejčastěji znázorňovaným postavám světců, a v 15. století byla mučednice přiřazena ke skupině Čtrnácti pomocníků v nouzi. Od dávných dob byla Barbora také jedním z nejoblíbenějších dívčích jmen.
Jako téměř u všech pomocníků v nouzi je i Barbořin životopis zcela překryt legendami. Říkají, že dívka žila ke konci 3. století jako dcera zámožného Dioskura v Nikomedii, dnešním Izmitu v Turecku. Všude byla obdivována Barbořina mimořádná krása, její učenost a její bystrý rozum. Nejbohatší a nejhezčí mladíci města se ucházeli o krásnou dceru z pohanského domu, avšak ona cítila, že v životě musí být ještě něco jiného, co se jí dosud neukázalo, a každého muže odmítla.
Stále znovu však odcházela Barbora ke skupince křesťanů, kteří tehdy žili skrytě v neustálém strachu před císařskými pronásledovateli. V dlouhých rozhovorech se snažila mladá dívka pochopit víru a učení těchto lidí a stále více dospívala Barbora k poznání, že se jí zde ukazuje její další životní cesta.
Barbořin otec Dioskuros, fanatický nepřítel křesťanů, pozoroval změnu, která se děje s jeho dcerou, a rozhodl se bránit dívce ve styku s křesťany. Dal u svého domu postavit věž, do níž chtěl Barboru zavřít. Když se vrátil z krátké cesty, viděl, že Barbora přikázala zedníkům, aby do věže vezdili tři okna místo naplánovaných dvou.
Rozlícený Dioskuros se ptal své dcery, co to má znamenat, a Barbora mu odpověděla, že je to symbol Trojice. Když mu pak řekla, že mezitím tajně přijala svátost křtu vzplanul Dioskuros hněvem. Přistoupil k Barboře a chtěl ji bít, avšak náhle se otevřela v země a ochránila dívku.
Dioskuros pak dovlekl dceru před místodržícího, který byl rozhořčeným pronásledovatelem křesťanů. Ten dal Barboru zbičovat, avšak ona k tomu poznamenala, že to je jako by byla hlazena pavími péry. V noci se jí zjevil Kristus a zahojil její rány. Nato místodržitel přikázal Barboru bít kyji, pálit ji pochodněmi a uříznout jí prsa. Když chtěl dívku takto znetvořenou hnát ulicemi města, objevil se náhle anděl z nebe a zahalil Barbořino krvácející tělo bílým oděvem. Když místodržitel poznal, že celým mučením ničeho nedosáhl, vydal rozkaz usmrtit Barboru mečem. Dioskuros provedl tento čin na své dceři vlastní rukou. Sotva odložil vražedný nástroj, byl sám zabit bleskem.

Rokem Barbořiny smrti byl prý rok 306. Byla to doba vlády Galeria Valeriána Maxima, zvaného Daia, který vešel do dějin jako jeden z nejbrutálnějších pronásledovatelů křesťanů, které započal Dioklecián. Barbořiny ostatky se prý dostaly kolem roku 1000 do dómu sv. Marka v Benátkách a odtud později na ostrov Torcello před Benátkami. Kolem Barbořiny postavy vznikly v průběhu staletí četné lidové zvyky. Jedním z nejznámějších je řezání větviček. Větvičky z ovocných stromů, uříznuté 4. prosince, se dají do vázy a pak o Vánocích rozkvetou. Patronkou horníků se stala Barbora koncem středověku, patronát se vztahuje na legendu, že se náhle otevřela skála a poskytla Barboře úkryt na útěku před zlostí jejího otce. V Porýní má Barbora velký význam jako družka sv. Mikuláše, na mnoha místech je to dokonce ona, která obdarovává děti. V Čechách je Barboře zasvěcen skvost gotického umění chrám. v Kutné Hoře. V roce 1990 byly odkryty také gotické fresky v kostele v Českém Rudolci, na nichž je zobrazena legenda o sv. Barboře.

Použitá literatura: Cítolibský zpravodaj 2/99.
Legenda svaté Barboře panně a mučedlníci